Založit webové stránky nebo eShop

Historie bitvy o Brno

 

Historie bitvy

Po obsazení Bratislavy 4. dubna skončila první část bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády. Směrem na Moravu útočila vojska 2. ukrajinského frontu, pod vedením maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského. Vojska 2. ukrajinského frontu měla okolo 350 tisíc vojáků, 246 tanků a samohybných děl, 6106 děl, raketometů a minometů a podporu 637 letadel 5. letecké armády. Spolu se sovětskými jednotkami postupovaly na Moravu vojska Rumunské královské armády se 86 tisíci vojáky, 46 tanky, 999 děly a 239 letadly královského leteckého sboru. K útoku na Brno byly vyčleněny sovětské jednotky 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny gen. por. I.A.Plijeva a 53. armády gen. por. I.M.Managarova spolu s 1. rumunskou armádou. Na levém křídle 53. armády přes slovenské hory postupovala 40. sovětská armáda a 4. rumunská armáda. Od rakouských hranic z jihu na Moravu ve směru Mikulov, Moravský Krumlov útočila 7. gar. sovětská armáda. Záměrem těchto sil bylo proniknout od jihovýchodu na Moravu. 
Prostor Moravy bránila na straně němců 1. pancéřová armáda pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa, 400 tisíc vojáků bylo soustředěno v jednom pancéřovém sboru, v jednom horském sboru, pěti armádním sborem se zpětným odřadem „Olomouc“. Měla 120 tanků a útočných děl, 2150 děl a podpůrných 150 letadel 6. letecké armády „Luftwaffe“. Od 18: dubna byla posílena jednotkami 8. armády „Ostmark“, jejího 72. armádního sboru nazvaného později sbor pancéřových granátníků Feldherrnhalle.
V noci na 15. dubna vydalo německé vedení skupiny armád „Střed“ rozkaz ke zrušení pevnosti Brno a vojska z města měla obsadit obraná postavení před Brnem na linii: Tikovice, Ořechov, Židlochovice, Vel. Němčice, Šitbořice a Vel. Hostěrádky. Velitel pevnosti Brno gen. Poel začal liknavě plnit tento rozkaz. Německé jednotky pomalu zaujímaly toto postavení, židlochovický Volkssturm nezaujal ani postavení na dominantní výšině Výhon a jednotky 72 armády sboru přidělené 1. panc. armádě od 8. armády ze skupiny armád „Ostmark“, neobsadily úsek fronty od Přibic po Uherčice. Tento úsek fronty byl obsazen jednotkami 760. divize v jejich řadách bojovaly dva prapory tzv. východních dobrovolníků sestavené z Kavkazanů a Turkmenů.

 

Nejblíže k Brnu pronikl 1. gar. jms. ze 7. mechanizovaným sborem. Předsunuté jednotky 13. gar. jezd. divize, které již 17. dubna obsadily Medlov a předsunutý sovětský dálkový průzkum směrem na Ivančice, kde nenarazil na nepřítele. Jednotky dostaly rozkaz postupovat co nejdále podél řeky Jihlavy na západ k Ivančicím a tím zabezpečit od západu postup sovětských vojsk na Brno. Z Vojkovic vyrazila pěchota 6. orelské divize na Holasice a z části přešla silnici Pohořelice – Brno a bez boje obsadila Sobotovice. Toho využila 16. mech. brigáda, jejíž tanky vyrazily na Sobotovice, kde se spojily s pěchotou a postupovaly na Bratčice, které po deváté hodině obsadily. Postoupily až k Mělčanům, kde se spojily s kozáky od 13. gar. jezd. divize. Němci se nechtěli smířit se ztrátou Holasic a dopoledne zaútočili na nastupující sovětská vojska a zatlačili je zpět k Vojkovicím. Poté se rozhořely týdenní boje v prostoru Holasic, Rajhrad, Stará pošta, kde Sověti ztratili přes dvacet tanků a na 160 vojáků. Když se nepodařilo prorazit ve směru na Rajhrad, začali sovětské jednotky postupovat na Syrovice. Útoku předcházel nálet bitevních letadel na obec, při kterém byl zapálen místní lihovar. Pěchotu v boji podpořily tanky 41. gar, tank. a 63. tank. brigády. Za boje o Syrovice byl zničen jeden sovětský tank, a dvě německá protiletadlová děla. Po desáté hodině byly Syrovice obsazeny a němci se stáhli k Ořechovu. Během týdenních bojů o Ořechov se stala obec nástupištěm útoků, na katastru obce padlo 60 sovětských vojáků a 8 místních občanů. Od 20. dubna byl v obci štáb 4. gar. jezd. sboru, kde prodléval i velitel 1. gar. jms. generálporučík I.A.Plijev.
Poměrně hladkým obsazením prostoru Syrovice, Bratčice a Mělčany dne 18. dubna se vytvořilo pro sovětské vojsko nové nástupiště na Brno ve směru Ořechov nebo Silůvky, dále Střelice a západní předměstí města.
Na proniknutí sovětských jednotek k Ořechovu reagovalo německé velení pozdě a v Brně již nemělo síly, která by sovětské jednotky zastavily. Divize pancéřových granátníků Feldherrnhalle-1 (dále jen FHH1), která tento úsek měla bránit, zůstala za řekou Jihlavou. Postavení okolo Ořechova bylo slabě obsazeno frekventanty vojenských škol z Vyškova, 10. výcvikovým praporem SS a Volkssturmem z okolních německých obcí. Dále několika protitankovými a protiletadlovými děly.
Po obsazení Syrovic začala část 125. střel. pluku od 6. orelské divize postupovat směrem na Ořechov. Jak se pěchota objevila na nekrytých místech tzv. Velkých polích, dostala se do těžké kulometné palby a ustoupila zpět do Syrovic. 
V poledne průzkum 7. mech. sboru pronikl do Silůvek a sovětské tanky začaly postupovat na Brno přes Silůvky, Hlínu, Neslovice, Kývalku do Popůvek. Během večera pronikly až k Brnu, kde bylo zničeno několik tanků.
Jak vyplývá ze sovětských hlášení, nebyl Ořechov s novým dominantním kostelem Všech svatých na sovětských mapách vůbec zakreslen. V hlášeních se mluví jen o Tikovicích a Ořechovičkách. Sovětská vojska proto útočila na imaginární cíl, což velmi ztěžovalo koordinaci útoků a pro dělostřelectvo přesné zamíření, což se projevilo ve ztrátách na lidech a technice.Po poledni zaútočilo několik střemhlav bombardovacích letounů JU-87 Stuka s podporou stíhačů na sovětská vojska u Syrovic. Sovětská stíhací letadla proti nim zasáhla a jednu Stuku sestřelila.
Odpoledne 18. dubna začal útok na Ořechov náletem bitevního letectva a dělostřeleckým přepadem. Již během dělostřelecké palby zaútočili kozáci 8. gar. jezd. divize od Syrovic na Ořechov a pěchota 125. stř. pluku přes Velké Pole na Tikovice a útok byl opět se ztrátami odražen. K večeru došlo k přeskupení sil, pěchota se přemístila k Syrovicím a za pomoci tanků a samohybných děl 63. mech. brigády zaútočila přes Žleby na Ořechov. Během dvouhodinového boje se ve 22 hod podařilo obsadit ulici k Hajanům a návrší s kostelem. Obránci Ořechova se stáhli do Ořechoviček, úvozu polní cesty ke sv. Peregrínu a k Annenskému mlýnu.
Vojáci 125. střel. pluku se marně snažili vypudit Němce z Ořechoviček. Po celou noc na 19. dubna bojovali a byli již nepřetržitým nasazením v boji silně unaveni a žádali vystřídání. Velitel 7. mech. sboru se rozhodl podpořit vojáky 6. orelské střelecké divize. Jedna rota samohybných děl od 16. mech. brigády zaútočila od Radostic na Ořechovičky a od Ořechova ji podpořily tanky 63. mech. brigády. V 16:30 hod začal útok z obou stran, jakmile Němci zjistili ve svém týlu u Podlavky sovětské samohybná děla, vyklidili Ořechovičky a stáhli se k cihelně. Ve 20 hodin se obě útočná seskupení setkala, od Syrovic přijeli do Ořechova kozáci ve velmi podroušeném stavu a vystřídali pěchotu 125. střel. pluku. Sesedli z koní, usnuli po mlatech, stodolách a ani nevyslali hlídky na přední okraj fronty. Tankisté rozestavili tanky a samohybná děla okolo kostela a také odpočívali. 
Německé velení velmi těžko neslo obsazení Ořechova, odkud se mohla vést dělostřelecká palba na Brno. Večer 18. dubna dostala 16. panc. divize rozkaz, aby urychleně navagónovala techniku u Opavy a odjela k Brnu. Za přesunu k Brnu neměla štěstí, od Ivanovic na Hané se k Brnu musela přepravovat kvůli přerušení tratě po ose a jejího velitele gen. mjr. von Müllera zajali čsl. partyzáni oddílu „Olga“ na zámku v Hosticích.
Večer 19. dubna po příjezdu jednotek 16. panc. divize do Brna, dostal pluk panc. granátníků čís. 64 téže divize rozkaz, aby v předvečer vůdcových narozenin dobyl na Rusech zpět důležité obranné postavení v Ořechově. Během večera se pluk posílený tanky přesunul ve vší tichosti do lesů k Bobravě a zaujal výchozí postavení k útoku u cihelny nad Annenským mlýnem. Útoku předcházela přehradná palba z raketových vrhačů umístěných na obrněných transportérech SdKfz 251/1. Za chvíli bylo návrší u kostela v plamenech. Za palebnou přehradou postupovali tanky s pancéřovými granátníky. Od úvozu peregrínské cesty zaútočila do boku sovětské obrany německá pěchota s několika útočními děly. Moment překvapení byl veliký, německé tanky pronikly do obce a z nejkratší vzdálenosti odstřelily několik sovětských tanků T-34 a samohybných děl SU-100. Němci v boji muže proti muži použili i plamenometů a návrší u kostela obsadili. Sovětští vojáci utrpěli těžké ztráty, ti co se zachránili, se stáhli do Žlebů, kde zaujaly obranu. Okolí kostela bylo pominulých bojích pokryto vraky sovětských tanků a mrtvolami vojáků, koní, zbraněmi a municí všeho druhu. Pancéřoví granátníci okamžitě zaujali obranná postavení okolo kostela a podél návrší až k Tikovicím. Velitelství 64. pluku pancéřových granátníků s velitelem pplk. Dörnemennem bylo v Ořechovičkách. Obranné boje v prostoru kostela řídil kpt. Richter. Po ústupu sovětských vojáků z Ořechova byla obec ostře odstřelována kaťušemi. Němcům se podařilo získat zpět dominantní obranou kótu zamezující útoku na Brno. Dále chtěli zlikvidovat sovětské jednotky proniklé do Střelic a Popůvek. Část 16. panc. divize se v noci z 19. na 20. dubna přesunula přes Pisárky, Kouhoutovice a Žebětín k Ostrovačicím s úkolem, aby ráno 20. dubna provedla vstřícný úder naproti útočící divize panc. granátníků FHH-1 od Dolních Kounic do Ořechova a tím izolovat sovětská vojska u Střelic a Popůvek. 
Už ve čtyři hodiny začali Němci postřelovat sovětská postavení pod Ořechovem, po desáté hodině napadlo sovětská vojska německé bitevníletectvo. Po leteckém útoku zaútočili Němci od Karlova směrem na kótu 334 m Volhausy, dnes zvané Jaloviska. Ve stejném čase zaútočilo 15 tanků s dvaceti obrněnými transportéry od 16. panc. divivize na postavení kozáků u Kývalky. 
Za chodu překonali jejich obranu a průsekem v omickém lese pronikli k osadě Dvorek, kde přebrodili Bobravu a po silnici podél říčky postupovali k Radosticím. Pancéřoví granátníci vnikli do lesa Bučina, kde se spojili se svými druhy od divize pancéřových FHH-1 a postupovali lesem na Radostice. Tanky s obrněnými transportéry pronikly okolo Radostic a polní cestou se dostaly na kótu Podlavka a do Ořechoviček, kde se spojili se 64. plukem pancéřových granátníků své divize. Od Karlova se rozjely tanky divize FHH-1 a přetly cestu od Mělčan, obsadily kótu Volhausy a Tikovické zmoly. Od Tikovic jim vyjelo naproti několik tanků 16. panc. divize. Němci při útoku ztratili jen jeden tank a obrněný transportér. Od Ořechova několik tanků pokračovalo v útoku ve směru jižně od Hajan, na Starou Poštu a k Rajhradu. Tímto manévrem úplně rozbily sovětská postavení pod Silůvkami, Tikovicemi a Ořechovem, odřízly jednotky 41. gar. tank. brigády, 16. mech. Brigády a 8. dálnovýchodní jezdecké divize v prostoru Střelic a Popůvek. Pro Sověty bylo velkým štěstím, že útoku od západu se nezúčastnila 6. panc. divize, která měla zlikvidovat sovětské seskupení u Střelic a Popůvek, když se na svém přesunu od Vídně opozdila.
Sovětské jednotky z ohroženého prostoru pod Silůvkami se stáhly do Mělčan, před obcí zůstal na cestě poškozený sovětský tank a utíkající vojáci si museli udělat cestu přes zahrady. V Mělčanech byla rychle organizovaná obrana, do boje byly nasazeny i týlové jednotky včetně kuchařů. Od Bratčic přijely na pomoc tři tanky a zaujaly palebné postavení severně od obce. Místní obyvatelé byli za nepřátelské palby nasazeni na kopání zákopů okolo obce. Kozáci 8. gar. jezd. divize se zčásti stáhli do Silůvek, kde vytvořili krudovou obranu.
Přesto, že jednotky 41. gar. tank. brigády, 16. mech. brigády a 8. dálnovýchodní a části 8. gar. jezd. divize zůstaly německým útokem izolovány, podle rozkazu 20. dubna ráno zaútočily na Brno, ve směru na Bosonohy. Jednotky 41. gar. brigády za ztráty šesti strojů dobyly část Troubska. Ve Střelicích neměla 16. mech. brig. úspěch, Němci zabránili každému rozvinutí brigády. Za pomoci opěšalých kozáků a motostřelců se podařilo vytlačit Němce jen z dolní části obce.
Teprve až německý útok ve směru na ořechov skončil, vydal velitel 7. mech. sboru gen. Katkov rozkaz, aby část jednotek 16. mech. sboru s 94. motopraporem zaútočila ze Střelic ve směru na Radostice, Prštice, Silůvky, a navázala spojení s jednotkami v Mělčanech. Od Mělčan měla do tohoto prostoru zaútočit část jednotek 63. mech. brig. posilovaná nově příchozími jednotkami 4. gar. jezd. sboru. Ve 14 hodin boj vrcholil, postupující tanky se dostaly do přímé palby od Tikovic a nastupující jízdu rozprášily salvy z raketových vrhačů. Útok od jihu na Silůvky musel být zastaven. Od severu pronikly jednotky 16. mech. brig. do Prštic a motostřelci do Silůvek. Němci průlomem od Rosic a Dolních Kounic rozbili sovětská postavení v tomto prostoru a posílily své jednotky, ale na likvidaci izolovaných sovětských sil již neměli síly. Marně čekali na 6. pancéřovou divizi, která měla úder dokončit. Veškeré tyto příčiny vedly ke stagnaci bojů před Brnem.
Také vhodným výběrem terénu pro obranný boj dovedli němci poměrně malými silami čelit u Ořechova až desetinásobné sovětské přesile. Také německá a maďarská vojska byla neustálými boji zdecimovaná, měla v jednotkách poloviční stavy na lidech a technice, chybělo jim střelivo, hlavně dělostřelecké náboje, pohonné hmoty a potraviny. Přesto kladly houževnatý odpor, to se ukázalo v tom, že průměrný postup sovětských vojsk před Brnem byl jen tři kilometry za den. Termíny na dobytí Brna stanovené vrchním velením byly stále v nedohlednu.
Na frontě jihozápadně od Brna se 22. dubna snažili obránci Ořechova napadat nenadálými přepady za pomoci tanků a bitevního letectva soustředění sovětských vojsk. Při jednom hloubkovém útoku byl jeden FW-190 F sestřelen. Jednotky 42. gar. stř. divize bojovali v Holasicích, u Staré Pošty a 125. stř. pluk pronikl k silnici Hajany – Ořechov. Jinak zůstala fronta pod Brnem stát a boje utichly, ale byl to klid před bouří, která měla přijít příští den, v pondělí 23. dubna.Obránci Ořechova slyšeli během noci z 22. na 23. dubna přesuny sovětských tanků a začali terén pod Ořechovem ostřelovat. Po třetí hodině jim odpovědělo sovětské dělostřelectvo a kaťuše. Tanky a samohybná děla 63. a 64. mech. brigády 7. mech. sboru zaujaly výchozí postavení k útoku u Syrovic. V šest hodin ráno po krátkém dělostřeleckém přepadu zaútočily tanky s kozáky 4. gar. jezd. sboru na Ořechov, Tikovice a Silůvky. Jakmile se dostaly v otevřeném terénu do prudké palby obránců, musely se stáhnou na svá výchozí postavení.
Po obnovení návaznosti se sovětskými jednotkami v prostoru Střelic se tanky a samohybná děla 63. a 64. mech. brigády pod ochranou tmy přesunuly do Střelic. Několik samohybných děl zůstalo u Silůvek a postřelovalo Tikovické zmoly. Během noci se také do Střelic-Vršovic přemístil štáb velitele 7. mech. sboru gen. mjr. Katkova. Záměr velitele sboru bylo soustředit celý 7. mech. sbor v prostoru Střelic a Popůvek a zaútočit ráno 24. dubna ve směru Ostopovice-Bosonohy.
Němci v Ořechově si byli vědomi, že jsou již ze tří stran obklíčeni. V noci na 24. dubna se začaly tanky a útočná děla přesunovat k Brnu. Svůj ústup maskovali postřelováním sovětských postavení a okolních obcí pro ústup svých jednotek od Ořechova. Němci tvrdě drželi linii: Veselka, Troubsko se žel. zastávkou, Ostopovice, Podskalský mlýn, Střelický les a kótu Líchy u Ořechoviček. K ránu se stáhly poslední tanky 16. panc. divize přes Nebovidy a Moravany do Brna. Zaujaly obranu okolo železniční tratě od Ostopovic po Horní Heršpice. V Ořechově zůstaly jen krycí jednotky zadního voje. Zaminovaly přístupové cesty a vedly boj na zdrženou. Ustupující tanky byly u Moravan napadeny sovětskými bitevními letouny, jeden IL-2 byl sestřelen a zřítil se u Ostopovic. Německé letectvo se snažilo narušovat postup sovětských jednotek u Ořechova. Při hloubkovém útoku byl jeden Me-109 nad Ořechovem sestřelen. Jednotky 42. gar. střel. divize zabezpečily od 24. dubna levý břeh řeky Jihlavy až po Ivančice. Po desáté hodině se podařilo kozákům 10. gar. jezd. divize překonat odpor v Tikovických zmolách, po 15. hodině se podařilo obsadit bývalou Secovu cihelnu. Po dělostřeleckém a raketovém útoku vyrazila jízda 9. gar. jezd. divize od Bratčického hájku za podpory samohybných děl a přímé palby kaťuší. Poslední obránci Ořechova, pokud nepadli, se rychle stáhli za silné kulometné palby do lesů k Bobravě. Za hodinu byla trojice obcí obsazena. Obce byly dány osvoboditelům v plen až do rána. Mužští obyvatelé byli pod samopaly nahnáni do obou poškozených kostelů a ráno bez vysvětlení propuštěni. Za bojů nezůstal ani jeden dům ze 640 nepoškozený, 176 budov bylo úplně zničeno a 20 místních občanů zahynulo.
Kolik zde padlo sovětských a německých vojáků se dá dnes těžko zjistit. Podle místního soupisu zahynulo184 sovětských vojáků. Když uvádíme, že na katastru obce bylo zničeno 35 sovětských tanků a samohybných děl se čtyřčlennou posádkou, která při zásahu zahynula, tak ztráty vzrostou. Vojáci padlí při znovudobytí Ořechova němci v noci 19. dubna, byly spalováni plamenomety, když je nebylo možné za neustálé palby pohřbít. Němci své padlé a zraněné odváželi do týlu až k Jihlavě. Také poškozenou techniku z bojiště odtahovali. V Ořechově zůstal jen jeden zničený tank PzKpfw IV. J a dvě útočná děla 7,62 cm PaK36r auf GW II Marder vyzbrojené sovětskými protitankovými děly Zis-3 model 1942. V poslední fázi bojů byli padlí němečtí vojáci zahrabáni do zákopů bez jakékoliv evidence.
V deníku Čsl. strany národně socialistické „Slovo národa“ byla 7. srpna 1945 zveřejněna zpráva, že v bojích o Ořechov padlo 960 ruských hrdinů a 275 Němců.
Po pádu Ořechova se podařilo po týdenních bojích vojákům 125. střel. pluku orelské divize proniknout 24. dubna ve 23 hodin do Hajan a do rána obsadili prostor obce. za těžkých bojů zde padlo na 96 sovětských vojáků. Němci u Hajan bránili levé křídlo obrany u Ořechova a kryli ústup svých jednotek z tohoto prostoru. proniknutím Sovětů za říčku Bobravu byla cesta na Brno volná.


 

TOPlist